7. Nekrmte, prosím, holuby - nemohou pak létat

Každý den, když vycházím z domu, si s sebou beru mikinu.
Každý den, kdy si vezmu mikinu, ji pak celou dobu nosím uvázanou k batohu, protože i v tričku je mi horko.
Jo – vítejte v Kanadě.
Včera jsem proto poprvé vyšel na lehko.
Sotva jsem se ale dostal na konec terasy, dal jsem se plnou parou vzad.

Vůbec první ufňukaný den v Torontu jsem se vydal k jezeru přes ulici Roncesvalles - polskou čtvrť. Koupil jsem si sandwich a koblih s přeškrtnutým L (nebo to je u koled?) a užíval si pracovního dne v ulicích města. Někteří dobíhali autobusy, jiní vykládali zboží, zbytek jenom tak postával u krámků a vyhlížel zákazníky nebo se poflakoval jako já.

Za malou chvilku jsem se dostal až k jezeru, kde jsem si sedl na lavičku a s pohledem na nekonečné Ontario, jsem se pustil do svého oběda. Je zajímavé jenom tak sledovat lidi v době, kdybyste řekli, že budou zavření v práci. Jako jindy tu byla spousta cyklistů, joggerů a fanoušků kolečkových bruslí. Jedna asijská rodina se dokonce chystala i koupat, ale to už byl extrém dezorientovaných turistů, kterým k rekreaci postačí cedule s popiskem "beach".

Ve spoustě věcí je Toronto jiné než města v Evropě, ve druhé spoustě je ale totožné. I tady jsou hejna drzých a neochočených holubů, kteří kolikrát neodletí dokud je nenakopnete, ale teď to rozdílné. Hlavně díky obrovskému Ontariu tady mají taky spoustu jiných ptáků, které, sic čerství maturant z biologie, nepoznávám, ale nejspíš to budou nějací rackové, protože se dost podobají těm Hitchcockovým.

Tihle rackové už tolik odvážní nejsou. Když viděli, že jím, přiblížili se, ale jenom jsem sebou trochu víc trhnul, hned zase uskočili. Přesto jsem jich nalákal na neexistující drobky, které jsem jakože házel před sebe (ptačí mozek, znáte to), a pochytal si je všechny pěkně do foťáku.
Bože, já si fotím taky kdejakou píčovinu. Jsem tady sotva týden a už mám přes tisíc fotek. Pořád se chlácholím tím, že je někdy přeberu, ale nevím tak kdy... Už to vidím, jak se pak do konce roku budu přehrabovat těma tunama obrázků. Ale ne – dávám si limit 500max po přebrání za celé léto. Vyhodím všechna ta Porschata, taky ty ptáky tady všude a bude to snad ok. Kdybych si raději zvěčnil pana Toshe, i když to můžu do googlu vlastně zrovna zadat "old japanese" a vydávat to za něj. Nikdo rozdíl nepozná ... ani já ne.

Zpátky jsem to vzal opět přes šílený poločeský High Park, kde jsem musel najít ta baseballová hřiště a tenisové kurty, co byly na mapě. Přestože jsem tam však už jednou byl, opět jsem se ztratil. Posraná džungle tohle... Ten spotplán jsem prostě těžce nepochopil. Ne – on totiž pochopit nejde.
Naštěstí jsem po asi čtyřiceti křižovatkách a pár desítkách minut strávených někde uprostřed šedesáti tisíc stromů nějakou ztřeštěnou náhodou vylezl u vypuštěného hokejového kluziště. To vypadá nadějně! Teď jsou z toho sice tenisové kurty, ale už jsem na dobré cestě. A támhle je vypuštěné koupaliště! To by ale nemělo být vypuštěné, ne? No co, pojďme dál. Kousek dál si tady pár vysokoškoláků hází šišatým balónem, na nadhazovačském kopci baseballového pažitu učí taťka svá dvě hříbata chytat míček do rukavic a na trávnících pro evropský fotbal si holky kopají na bránu. Paráda - teď už jenom zjistit, kde se tady hraje lacrosse, a můžu zase klidně spát.

Zbytek dne jsem strávil u internetu procházením seznamů aktuálních natáčení v Torontu, což byly povětšinou seriály, o kterých jsem nikdy neslyšel, ale to přece vůbec nevadí - proč se taky nevecpat do štábu? Co kdyby se z toho vyvrbyl druhý Směr jih, hitovka největší? To bych pak každou neděli odpoledne seděl osamocen u televize a říkal si v duchu historky z natáčení, zatímco všichni ostatní by se věnovali činnostem zcela normálním a příslušejícím jejich zdravému rozumu. Ale jako jinak nic proti kanadským seriálům, jenom si nějak teď nemůžu vybavit žádný jiný významnější. Ale určitě jako jsou... no vážně...

Jak tak sedím za padlého slunka dole v jídelně a přebírám ty fotky (ano, je to pekelná nuda) schází dolů holka ze třetího a ptá se, jestli bych s jejími kamarády nezašel v neděli do High Parku na piknik. Hmm, to zní lákavě. Pochybuju sice, že bude někdo jíst můj piknikový košík, nicméně zítra tedy půjdu nakupovat. Jenom ještě nevím kam...

>> 8. Tři chyby a seš out