17. Láska, kopretiny a trubadúři

"Jaké to je být bez domova,
jako naprosté nic,
jako valící se balvan?

Jaké to je stát na vlastních nohou
a nevědět co bude zítra,
jako valící se balvan?"

Zpívá Billie Joe Armstrong v coveru eponymní písničky od Rolling Stones. Stalo se to tady jakousi mou osobní hymnou, kterou jsem se u snídaně posílil a vyrazil lovit. Víte, jak jsem říkal, že dnešní výlet by nemusel být tolik zbytečný? Byl. Byl naprosto k ničemu, ale chcete-li chytit rybu, nesmíte přestat nahazovat.

Nasedl jsem na metro a upaloval směr North York do míst, kde se měla schovávat paní z personálního od zaměstnavatele, který hledá vyloženě mladé na kratší pracovní poměr. Jelikož bychom si mohli navzájem vyhovět, vyrazil jsem ji tedy navštívit. Ukryli ji ovšem velmi dobře a vstupním inteligenčním a orientačním testem jsem tedy neprošel.

Na dané adrese se schovával další asi čtyřpatrový obchodňák, kde byly z půlky stánky a z té druhé kanceláře. K těm jste ale museli z boku, na což jsem přišel asi po hodině chození kolem obchodů s botami. Mezitím jsem navštívil zverimex, kde to vůbec nesmrdělo, ale bylo to asi tím, že tam měli jenom kočky a rybičky. Nepochopil jsem smysl zverimexu, kde jsou jenom kočky a rybičky, ale nemusím chápat všechno.
Vedla to tam nějaká Asiatka, která mě pořád přesvědčovala, ať si jednoho z těch chlupáčů pohladím, a když jsem to teda zkusil, to zvíře se začalo rozplývat – vrnělo, válelo se, motalo kolem ruky,... Tak tady se hraje na city? Potom už to chápu. Jenom tedy nevím, co bych tady dělal ještě s kočkou. To by snad byl trumf i na mou procházku s kufrem.

Přece jsem ale nějak našel ty kanceláře a podíval se na plánek, kde jsem hledal cokoliv, co se shodovalo s instrukcemi v inzerátu. Bohužel nic takového tady nebylo. Zkusil ještě vchod z druhé strany, ale legenda na něm byl stejně nicneříkající, tak jsem to zabalil a šel na metro, protože nákupních centra už mi lezou krkem. A první jsem nemohl žádné najít ... vtipné...

Při přestupu na stanici Spadina přesně uprostřed města v chodbě, která má snad padesát metrů naprostého nic, jsem se seznámil s místní trubadúrkou. Spíš než homelessačka s kytarou se podobala kolegovi z Gilmorových děvčat, kterého jsem měl vždycky rád, takže když jsem procházel kolem a ona začala hrát My Happy Ending od Avril Lavigne, nemohl jsem se nepřidat a rozjeli jsme tak nehoráznou šou v přestupové stanici metra, že kilometry vzdálený Molson Amphitheatre se začal studem drolit. Skvěle jsem si zazpíval, zasmál a vydělal si dva dolary, které mi ta kytaristka nařídila si vzít z klobouku, když jsem odcházel. Pokud jste byli jedni z těch, co si nás fotili, pošlete mi taky jednu fotku na mail, díky!

Už zpátky doma, když jsem si zrovna dělal jídlo, se "konečně" ve dveřích objevil pan expert. Donesl si s sebou taky další kufr a spoustu keců. Povyprávěl jsem mu o Pablovi, o kýblech na podlaze a o televizi, zatímco on mi začal vykládat, jak před třemi lety žil v Missisouze a jak to tam bylo super. Good to know. Taky si ale vzpomněl na tu ženskou co bydlí ve sklepě - má totiž toho psa, kterého venčí tady na dvorku. Občas se potkáme - to si šelmu pohladím - a pozdravíme se. Expert má ovšem docela jiné zkušenosti. Už třikrát po něm ten náš nebohý kříženeček údajně vyjel. No zřejmě mu taky přišel expert podezřelý jako mě, ale tak to jsem přece nemohl říct, a tak jsem vykládal takovéto, jak je to nebezpečné a kdo ví, co ten pes může udělat, až nakonec experta napadlo, že to musí urgentně oznámit panu Toshovi. Tak jo, hlavně že už jdeš pryč.

Už k noci se vrátil i Pablo z barbeque, které pořádali na uvítanou u něj v kurzu. Byl jsem zrovna v pokoji, a tak jsem slyšel, jak se poprvé setkal s Bangladéšanem. Prohodili pár vět, aby se neřeklo, a pak se Pablo rychle utekl schovat ke mně do pokoje. Donesl s sebou taky pozvánku na žranici v nějakém mexickém klubu, kde to zítra asi rozbalíme, protože tam bude prý jídlo zdarma a to znamená nachos zdarma! Móóc nachos! Nemohl jsem odmítnout...

Předtím jsme se ještě domluvili, že se stavíme v High Parku, takže si asi spolu zítra uděláme takový krásný romantický den. Teď by to ještě chtělo něco úderného na konec, ale zase nic nemám takže ... všechny vás zvu na nachos!

>> 18. Vražedný, vražednější a nejvražednější