Být někde deset dní – to je dovolená; pokud se tam zastavíte na dva týdny, můžete být považován za vášnivého turistu; s jedním měsícem, to už si město očividně obhlížíte a po dvou jako byste tam chtěli žít. Jak žít? Se vším všudy...Přestože je Toronto obrovské, po jisté době začnete jednoduše upadat do stereotypu. Každý večer se vracíte na to samé místo, nakupujete v těch stejných obchodech, dokonce ani takové ty super obchůzky už vás neberou, protože není nic z těch dech-beroucích věcí, co byste ještě neviděli.
Protože mi skončil metropass, nelitoval jsem dát si na pár dní oraz. V praxi to znamená, že jsem se díval na spoustu filmů, plnil si nějaké drobné povinnosti, jedl hodně nezdravě a ještě hůř spal, takže mi úterý i středa splynuly v jeden dlouhý den se dvěma rány a večery.
Na jedno jsem ale zapomněl ... čtyřdolarové úterý – už zase! Pokaždé na něj zapomenu a nejhorší na tom je, že příští týden mám už jenom poslední pokus. Tentokrát už vážně musím. No vás by to nezajímalo, co za filmy tady každé úterý za poloviční cenu dávají? Doufám, že něco hodně starého, ale záleží na tom... Jestli to příště zase zazdím, tak jen-ať to není nic spešl nebo ať se o tom nikdy nedozvím.
A jak se vlastně máte vy? Psát každý den, co se tady děje – to je jako za trest. Nevím, do čeho jsem se to navrtal. Koho zajímá, že jsem si dnes šel do obchodu pro hromadu muffinů? Nikoho - je to nuda ... dokonce ani mě – šel jsem tam, protože jsem na ně měl chuť.
Pokud vás někdy napadne taková kravina jako psát každý den pár A4 jen-tak pro zábavu, rozmyslete si to. Ani Hong-Kong není tak zajímavý, abyste měli dva měsíce o čem denně cvakat a řeknu vám - Hong-Kong, to je pěkná divočina. Nicméně deníky jsou obecně na nic. Zaměstná to akorát vás, co to píšete, ale zbytečně, protože to stejně potom nikoho nebaví číst. Jediný dobrý deník je Deník Bridget Jones – ten má koule! Ale taky jeden malý nedostatek – není to deník, tak jako toastový chleba není chleba, i když to má v názvu. Ne – počkat: Ta knížka vlastně deník je... Jako bych nic neřekl.
Máte rádi veverky? Já veverky miluju... Určitě jsem vám to už říkal, ale tady je jich opravdu hodně. U nás je to vzácnost nějakou potkat, tady se chvilku zastavíte před větším stromem a můžete si být jistí, že do deseti minut nějakou uvidíte. Vlastně zrovna teď nám tady poskakují tři na dvorku a ládují se oříšky, který netuším, kde vzaly, protože lísku jsem tady nikde neviděl. Veverky a mývalové – to jsou zvířata k sežrání. Ale jako vegetarián to myslím samozřejmě obrazně.
Teď jsem si ale vzpomněl, že se stalo něco zmínkyhodného. Protože mě už nebaví šlapat chodník a kolo tady nemám, rozhodl jsem se, že se občas proběhnu. Jelikož kromě mocných Keele a Bloor Street jsou to tady všude vesměs obytné oblasti, máte tu klid a nemusíte se pořád ohlížet přes rameno po autech, i když klušete se sluchátky na uších. Navíc jsem zjistil, že to není zase tak špatné. Nebo alespoň musíte pochopit, že už jsem se pár let skutečně pořádně nepohnul, takže se kolikrát cítím jako znovuzrozený. No a pak je tady ten požitek z progresu. Třeba dnes jsem uběhl asi o 200 metrů víc než včera! Uslyším hallelujah?
>> 51. Hrdinové a poražení
to byl ale velmi krátký příspěvek...
OdpovědětVymazat